Cesta za tisíci teček aneb exkurze ČSO na Hrušovskou zdrž

Konečně je sobota 28. 1. Počasí před pár dny zmoudřelo nejen na severu, takže místo jarních teplot se rtuť teploměru pohybuje u čísla nula. Ale venku to tak nevypadá. Cestu na nádraží mi zpříjemňuje zpěv kosů. Ale už při pohledu z okna vlaku na rozednívající se krajinu se zima alespoň trošku ukáže. Mezi desítkami drozdů, kání, strak nebo betonových dinosaurů u Vyškova se mi do zorného pole dostane i káně rousná. Tak třeba to nějaké severské kachny stihnou i na Slovensko. V Brně to je ovšem opět jiná. Zpěv koňader a rehka od hřbitova krátí čekání na autobus. Teď už nás čeká cesta k východním sousedům.

Před zraky se nám objevuje a mizí nová a nová krajina, takže už za nedlouho vysedáme na první zastávce – Adamovské štěrkovně. Hladinu za tři dny pokryla již poměrně silná vrstva ledu a v nepatrném kolečku uprostřed, které si ptáci udrželi, se tísní hejno lysek spolu s labutěmi a několika kachnami. Jak vidíme, stánek s občerstvením není špatná věc a k popíjení teplého nápoje nám prozpěvují koňadry nebo občas přeletí nějaká ta husa nad hlavou. A najednou, jako by lyskám přeskočilo, vyletují z hladiny a přistávají na led v ohromném černém pásu. Těch najednou je! Ale co to má znamenat – hodina bruslení, pravidelný tělocvik nebo je v tom něco jiného? Jak se za nedlouho dozvídáme, odpověď je jasná. Lysky si snad myslely, že něco od nás dostanou na zub. Nasedáme do autobusu a o pár kilometrů dál zatavujeme v CHKO Záhorie. Bývá tu plno dravců – a opravdu. Ještě ani nejsme z vozidla pořádně venku a už nám nebe nad hlavou brázdí orel mořský. Mizí v dálce jako jediný bod a přeletují další a další tečky. Vesměs káně, ale z jedné skvrnky se vyklubal třeba i luňák červený. Nebo ti ptáci, co se motají nízko nad polem, to jsou určitě piliši! Teď se mezi samicemi objevuje i decentně šedo-černě sladěný samec. Pohupuje se nad terénem, občas usedne a zase vzletí. Člověk neví, kam se má dívat dřív. Támhle volavky, kroužící káně, o kousek vedle na drátech číhá ťuhýk šedý, a když se otočíte o devadesát stupňů, překvapí vás pilich anebo si můžete položit otázku, co je to tam za tečku, která tam předtím neseděla. Nu, dravců již pro dnešek stačilo, tak vzhůru ke kormoránům malým. Ještě než se před našimi zraky otevře nekonečná hladina Hrušovské zdrže, přilétne nás přivítat orel mořský.

Zanedlouho už stojíme u vody a míříme stativy na ostrůvky s malými kormorány. Přiletují další a další – to je nádhera! Ale ani kachny se nenechají zahanbit: tu někdo najde ostralku, támhle hohola nebo morčáka malého či hvízdáka. Tma se vkrádá rychle a my už místo ptáků vidíme jen šedé obrysy. Tak tedy zpět do Bratislavy, najít nocleh. Nakonec se odysea po úzkých uličkách přiblíží cíly dřív, než slavný epos a už můžeme otestovat pohodlí našeho hotelu. Za chvilku opět mizíme vstříc jídlu. Cestu k restauraci nakonec překročili všichni šťastně tam i zpět, takž můžeme jít spát.

V neděli ráno vyjíždíme až o půl deváté. Při obsazování autobusu nám nad hlavou křižují havrani a občas zavřeští straka. Na vodním dílu Čunovo jsme za okamžik a celí nadšení vyskakujeme z vozidla již na hrázi. Těch kormoránů tu ale je! Jako vodníci sedí na kamenech a namáčejí si ocas ve vodě. A jinak jen kachny a velké množství poláků. Posunujeme se tedy dál. Na hladině hrušovské zdrže je rozptýlených snad tisíce teček. Prý je to ale málo, oproti tomu, co tam bývá jindy. Ptáci to tedy nestihli. Optika umožňuje určit tečkám alespoň přibližný tvar a za nedlouho zjišťujeme, že tři skvrny v zadu mají úzký, na horu vztyčený zobák a chocholku. Zkrátka morčáci prostřední! Ovšem takový pohled, kdy musí velmi silně pracovat fantazie, nás příliš neuspokojuje, takže se opěr posouváme blíž. Ale morčáci odsun provedou také, naštěstí na dobrou stranu. Přecházíme okolo tohoto monumentálního díla, znovu a znovu prohledáváme nekonečná hejna poláku, jestli v nich nejsou kaholky či hoholky, pokukujeme po kachnách a hvízdácích a sledujeme lovící hoholy. Tu se nám konečně před zraky dostanou potápky malé a před nimi ty rozcuchané kachny – to jsou určitě morčáci prostřední! To je nádhera, opravdu takoví jako v knížkách, ba ještě hezčí. Příliš času na obdivování nám ovšem nedali a mizí kdesi v dáli za projíždějící lodí. Ještě můžeme obdivovat lovící chocholačky, jak jim vždy po ponoření jejich péřová ozdoba padne do čela, anebo se už občerstvit u autobusu.

Slunce svítí, vítr téměř ani nezafoukne a je teplo. Zkrátka úplně jiné počasí, než psali v informacích tohoto zájezdu. I když mi jde z těch všemožných teček hlava kolem, ptáků je prý málo, takže znovu zkusíme místo, kde jsme byli včera. Avšak opět žádný převratný objev. V podstatě „jen“ různé kachny, lysky a kormoráni. Vracíme se, balíme věci, nasedáme do autobusu a posouváme se zpět k našim hranicím. Cestu do Brna nám zpříjemňuje jak promítání filmu o Šumavě, tak debata nad tím, který vlastně drozd se v okamžiku mihl za oknem. Uběhlo to rychle. Ale to množství bodů na hladině se mi bude v mysli vybavovat asi ještě hodně dlouho.

Text: Katka Ševčíková
Foto: Jaroslav Marx