Festival ptactva na Chomoutovském jezeře 2. 10. 2011

Je neděle 2. 10. a autobusem z Olomouce mířím do Chomoutova. Na polích roztahuje své prsty paní mlha a obloha bez mráčků značí, že bude pěkný den. Již na konečné se schází skupinka lidí, větší část exkurze, a vydáváme se směrem k jezeru. Prvně se musím pochlubit svým asi týden starým objevem, a tak lidem ukazuji samce kachničky karolínské. Nečekaně sedí na tom samém místě, je totiž z keramiky. Ale přibývají i živí, a tak než dojdeme k jezeru, máme už několik druhů započítaných. Míříme ke srazu exkurze po vlhké louce a později po břehu jezera. Občas se z hladiny ozve zakvákání kachen nebo zašveholí budníček menší. Vidíme exkurzi. Nicméně přes vodní hladinu, která nás teď odděluje, plavat nebudeme. Než se stihnu nadát, jsme tam. Je nás čtrnáct, ale zato alespoň polovina dětí! Kocháme se prázdnou hladinou, dokonce i lákání králíčka na hlas nepřináší úspěch. Přesouváme se do severovýchodního cípu jezera. Slunce ozařuje líně se pohupující vlnky, až z toho pálí oči. Pohodovou atmosféru celému zjevu dodává osamocená labutí silueta, která jakoby měla svatozář, a také vzdálený zpěv budníčků. Občas nám nad hlavou přeletí některý z kormoránů anebo se z křoví ozve koňadra. Ale to už stojíme po slunci a náš pohled se obrací na bílou tečku jakoby tančící nad vodním zrcadlem. Ano, je to rybák! Po chvíli usilovného přemýšlení a zkoumání jednotlivých znaků se naše názory ustalují na rybáku černém. Ještě po odhalení jeho identity nás potěší několika ladnými otočkami a mizí v nenávratnu. Posouváme se dál a zjišťujeme, že je opravdu krásně. Bohužel však dnes z prázdné hladiny asi žádné ,,extra druhy“ nevykoukáme. Když tu náhle – ta kachna za tou přední kachnou, co míří do rákosí, má nějaký divný zobák! Vypadá jako ,,lžička“! Tak to vidíte, přece jen oživení, samička lžičáka, i když příliš pěkně se nám nepředvedla. Nacházíme kostru straky a snažíme se určit alespoň nějaké podrobnosti, jako je tučnost a stáří. Ale musíte uznat, že zjišťovat fyzický stav z hromádky kostí asi není příliš rozumné… Dohání nás další účastník výpravy, ale to už stojíme u loděnice a spíš si jen tak povídáme. Svačiny mizí v našich žaludcích, stejně jako ubývají poslední minuty exkurze. Je poměrně brzo, ale tady už asi nějaký nový druh nevykouzlíme. Někteří z účastníků se rozchází k autům a zbytek míří na autobusovou zastávku. A já? Já se ještě pokusím počíhat si na nějaký ,,super“ druh v mokřadu. Je pěkný den a ještě se mi nechce domů. Je pěkný den, stejně jako byla výborná, i když na ptáky trochu slabší, dnešní exkurze…

Text: Katka Ševčíková

Foto: Jaroslav Spurný